﻿&editionNumber=48
&editionVolume=3562

&centralHeader="Udrží se Stalingrad?"
&mainArticleHeader="Zoufalý Wehrmacht v mrazu"
&mainArticleText="Ještě minulý týden se zdálo, že Stalingrad stojí na pokraji zhroucení. Po mohutném útoku na zbývající sovětskou obranu se německému Wehrmachtu podařilo ovládnout více než 90 % města a zatlačit sovětskou 62. armádu do nepatrného prostoru na břehu Volhy. Pod náporem čerstvých pěších divizí a stovek tanků se ve Stalingradu několik sovětských divizí zhroutilo. Podle interních sovětských zpráv byly v bojích zničeny síly odpovídající sedmi divizím. Luftwaffe pokračuje v útocích na obránce a Ju 87 využívají svou mimořádnou přesnost k ničení sovětských opěrných bodů ze vzduchu. Luftwaffe sice dokáže přinutit sovětského vojáka držet hlavu dole, vyhnat jej z úkrytu však stále musí pozemní armáda, což je v troskách města stále obtížnější.

Je těžké popsat, jak blízko se Wehrmacht dostal k vítězství, a ještě těžší vysvětlit, jak mu mohlo uniknout. Od úplného vítězství jej nyní dělí pouhých 400 metrů. Mezi Wehrmachtem a Volhou vzdoruje nepatrné sovětské předmostí. S každodenním poklesem teplot se vyčerpaní Němci uchýlili k těžkému bombardování přistávacích míst na břehu a posledních obranných postavení. Doufají, že se sovětský opěrný bod nakonec zhroutí sám.

Němcům škodí také vnitřní spory. Luftwaffe sice dokázala podporovat pozemní síly během útoku a v průběhu bitvy způsobila značné škody, stále však nezískala úplnou vzdušnou převahu. Chybějí proto hlubší taktické údery proti Sovětům na druhé straně Volhy, kde jsou rozmístěna četná dělostřelecká postavení a kde se jednotky přeskupují před návratem do boje. Německá hlášení ukazují, že Luftflotte IV neměla a stále nemá prostředky potřebné pro operaci takového rozsahu. Nabízí se tedy otázka: lze Luftflotte IV v této pozdní fázi ještě posílit tak, aby pomohla Stalingrad dobýt?"
&secondaryArticleHeader="Boje u El Alameinu znovu propukly"
&secondaryArticleText="Před třemi dny začala operace Lightfoot prudkým dvacetiminutovým ostřelováním německých linií u El Alameinu ve 21:40. Navzdory názvu operace pokračovala dělostřelecká palba dalších pět hodin a podporovala postupující pěchotu. Dělostřelečtí důstojníci na frontě hrdě hlásili přibližně 600 vystřelených granátů na jedno dělo a celkem více než půl milionu granátů. Ostřelování spolu s pěchotou bránilo soustředěné reakci sil Osy a otevřelo cestu ženistům, kteří měli vytvořit několik průchodů v minových polích, aby se do boje mohly zapojit tanky. Kvůli překvapivé hloubce německých minových polí však tento úkol nebylo možné splnit okamžitě.

Rychlému postupu, v nějž spojenečtí velitelé doufali, bránily i další okolnosti, v neposlední řadě samotná příroda. Viditelnost byla při noční operaci už tak špatná a dále ji zhoršoval prach zvedaný postupujícími muži a technikou. Na některých místech narazil útok na tvrdý odpor italských a německých sil, které několik spojeneckých jednotek odrazily a znemožnily vyčištění průchodů v minových polích. Přesto byla během noci splněna přibližně polovina cílů a 7. obrněná divize se svou brigádou Svobodných Francouzů získala důležitý terén.

Spojenecký postup, který měl být rychlý, se však poněkud zadrhl. Minová pole jsou nyní největší překážkou taktického manévrování v oblasti a spojeneckým velitelům působí značné starosti. Tanky 15. tankové divize podporované lehčí divizí Littorio se střetly s 1. obrněnou divizí. Po zuřivé tankové bitvě nezískala půdu ani jedna strana. Kvůli malému úspěchu na zemi Spojenci zesílili letecké operace a bombardéry RAF začaly včera večer napadat německé linie. Také Němci si dobře uvědomují význam letectva v poušti a podnikli několik úspěšných náletů na zásobovací kolony ve spojeneckém týlu. Bitva je stále teprve na začátku a bude nepochybně pokračovat."
&fakeArticle1Header="Erwin Rommel se vrací, Afrikakorps jásá"
&fakeArticle2Header="B-17 s důležitou zprávou pro MacArthura je nezvěstný"